Je těžké milovat a nebýt milencem
Z šedé a černé chtít malovat duhu
Nezbývá, než zůstat nechtěným blížencem
Přemýšlet, bloumat a utíkat v kruhu
Každý den toužebně myslet si na kdyby
Rozmačkat tisící milostné psaní
Marně si vzpomínat na vlastní záliby
Jak dělat něco a nemyslet na ni?
Noc co noc skrývat se hodiny ve snění
"Však se svět nezboří", stále si říkat
Úzkost a slepota nikdy nic nezmění
Život je takový, měl bych si zvykat
Možná se setkáme v budoucnu znova
Už budu vědět, jak nesmělost schovat
City se kroutí a převrací v slova
Je těžké být milencem a nemilovat
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Hezké básničky, Hugo! Kde bereš inspiraci?
OdpovědětVymazatVšude,kam se podívám, ale jak je vidět, už delší dobu se inspirace ne a ne dostat v jakékoli formě do podoby textu.
OdpovědětVymazatTak třeba, co tě inspirovalo u téhle? Moc se mi líbí.
OdpovědětVymazatNení těžké to uhodnout, tedy aspoň částečně :)
OdpovědětVymazat