Víc než bych měl

Víc než bych měl
Těším se na možnost příštího dne
Tvou přítomnost mám jak na příděl
A ve mě vše trhá se a pne

Víc než bych měl
Vyhlížím náš potenciál dění
Co říct bych ti směl
Když jsem ztělesněním chtění

Víc než bych měl
Chci cítit na krku tvůj horký dech
Do hlubin bych sjel
Jak krůpěje potu po zádech

Víc než bych měl
Obnažuji své srdce
Víc než by mělo
Chutná tvé mlčení trpce

Pohádka

V pohádkovém kraji
Kam nikdo nezavítá
Je jen tma a ticho
Málokdy tam svítá

Všichni vzdychají si
Po dřívější době
Kdože? Král a šašek
Dva v jedné osobě

Co změnilo se, ptáš se?
Nu, jak už se stává
Nad nevyhnutelným
Láska nevyhrává

Král byl usazen
Ne však na svůj trůn
Z jiskření a smíchu
Je šumění dun

Sedí tedy v koutě
A s šaškem se sází
Zda-li přijde rozbřesk
Ten však nepřichází

Tak zavírá oči
Milující sobec
Jako každou pohádku
I tuhle čeká konec

TO

Mám dneska vztek
Tak nějak bez nároku
Víc než by jeden řek'
Víc než je dní v roku

Mám dneska mrzení
Tak nějak z přesvědčení
Že není prázdné tvrzení
Že pro mě štěstí není

Mám dneska v srdci chvění
Tak nějak bez důvodu
Za všechno svoje chtění
Za neschopnost svých svodů

Mám dneska TO a nebudu mít víc
Mám dneska TO a tím je pouhé nic...

Quijote

Vítejte v muzeu života
Života jedné grotesky
Hrál si na Dona Quijota
Zde vzpomínek jeho jsou záblesky

Byl šampionem jednostranné lásky
Tam nikdo ho jen tak nepředčí
Kde jiným by praskaly vrásky
On s úsměvěm na rtech vám zakřepčí

Byl mistrem světa v doufání
Co dekádu měl lásku novou
Každá se mu však ubrání
Nebyl víc než jednou epizodou

Dál a dál čeká na zázrak
Jak chtěl by si volně létat
Vás jistě už nudou šálí zrak
Do smrti bude sám čekat

Nalezení

Konečně našli jsme se
Po třetí? Po čtvrté?
Pláčem' a smějeme se
(S)mysly odkryté

Kdo dá komu více?
Hostitel či host
Nebýt té hranice
Co budí strach i zlost

Proč bez zavolání
Do mých snů se kradeš
Šeptem při milování
Jen srdce mi lámeš

Přes všechna varování
Tělem svým mě klameš
Denně a bez ustání
Jak srdce mě lámeš

Múza

Nevím, co se skrývá v řádcích
Nevím, zda je den či noc
Nevím nic o všedních svátcích
Básník volá o pomoc

Nemám slov a to je bída
Rady mám jen pro druhé
Cosi myšlenek tok hlídá
Kéž by teprv' podruhé

Slabý hlásek v hlavě duněl
"Vždycky víš, proč nebýt má"
Básníkův jsi trpký úděl
Jsi múza, co mě nelíbá

Zas přichází myšlenka dotěrná
Kde jsi rozume, ty mrcho nevěrná?

Rytíř

Jsem tu zas a jsem tu znova
Rytíř smutné postavy
Co vždycky najde správná slova
Co chmurám Tvým se postaví

Jsem tu zas a zase zmizím
Až nebude mě třeba víc
Budu zas vojákem cizím
Budu zas jen pouhé nic

Jsem tu zas, když úsměv vadne
A objímám ji těch pár dní
Úmysly snad trochu zrádné
Nechte mě stát vedle ní!

Jsem tu zas a problém zmizel
Odcházím a ty zas s ním
Z rytíře je tichý přítel
A sám sebe nezraním...

Chráním

Chráním své srdce
Myslel jsem, že zle si nevedu
Však ve tvé blízkosti
Léčím se z každého pohledu

Chráním svou mysl
Z monologů už je vnitřní sněm
Jen co tebe se týče
Prohrávám válku s rozumem

Cráním svou duši?
Dál mě nevědomky sváděj
Bolíš mě...
Hlavně nepřestávej...

Třikrát Tě zaklínám

Třikrát Tě zaklínám
Panenko z Růží
Ať Tě vše těší
To život Ti dluží

Třikrát Tě zaklínám
Panenko z Smíchu
Ručku Tvou v rukou
A souznění v tichu

Třikrát Tě zaklínám
Panenko z Krásy
Ať úsměv Tvůj hraje si
Jak vítr s vlasy...

Schovávám

Schovávám lásku
Nikdo se k ní nemá
Víc než dékádu
Léta žádná změna

Schovávám lásku
Je zdarma k vyčerpání
Možná je jí tolik
Že se jí každá brání

Schovávám lásku
Zůstává ve mě neužita
Snad ocení to
Ta, co to pak schytá

Vzad

Kráčím vzad, co slza slzu mine
Do míst, z kterých je vždy útěku
Kde pevná stěna dokola se line
Kde můžu podobat se člověku

Kráčím vzad, do dnů, co už byly
A prožívám je zas a zas
Kde bezdůvodně plýtvám síly
Kde to nejde nikdy snáz

Kráčím vzad a ne vždy po své vůli
Za následky nikdo neručí
Kde srdce se mi potisící půlí
Kde tisknu sebe v chladném náručí

Kráčím vzad, dokud to nepomine
Když nedokážu aspoň stát
Nejde přesvědčovat všechny jiné (že)
Nejde bez přestání bojovat

Mosty

Zapalte mosty
Tajně, bez publika
S nevítanými hosty
Hned víme, kdo co říká

Neplýtvat slovy
Vyhnout se konfrontaci
Mlčení poví
Že někdo něco ztrácí

Už ani hlásku
Toť úkol pro hrdiny
Bez zkřivení vlásku
Bez pocitu viny

Je důvod slavit
A to důvod prostý
Přestal mě bavit
TAK ZAPALTE MOSTY

Snová

Dobrý večer, nechte se mnou rušit
Oznamuji, že nevidím Vás naposled
Sama byste mohla už teď tušit
Vás už nemohu si s jinou plést

Souhlasíte teď? Budete znova!
Možná, že vás jednou bude víc
Ale můžete být moje dívka snová
Ať dnes v noci nebo za měsíc

Nechám si Vás zdát dle libosti
Romantikou moc netrpím
Vyhnu se tak rovnou střídmosti
Jak potěšit se, to já vím...

Nechám si Vás zdát, jak už asi víte
S nadějí, že kladně odpovíte...

Prázdno

Je mi prázdno
Prázdněji než bývá zvykem
Radost ztratila se s přidušeným křikem

Je mi prázdno
Není mi však ouha
Vzadu pomrkává chtíč a touha

Je mi prázdno
Co bez ptaní se naplňuje
Někdo s úsměvem se přibližuje

Je mi krásno
Když ruka padá pádně
A křivky linou se tak ladně

Je mi krásno
A za tím vším co je?
Ptám se tě "Čí jsi?"
Tvoje
Jenom tvoje

Na obrázku

Usmíváš se na obrázku
Nebo na něm skrýváš tvář
Ukazuješ jinou krásku
Obrázků mám plný snář

Chci dobýt všechny kouty světa
Oblý Sever a hluboký Jih
Užívat navždycky nejlepší léta
Mít jednu z nikým nečtených knih

Říká se, že méně znamená víc
Jak sluší ti, když nosíš nic

Ještě ne

Ještě ne
A pak zas a znova
Veď mne na místě
Však nejsem bez domova

Ještě ne
A pak ještě chvíli
Řetěz neodolá
A přesto sílí

Ještě ne
Nebo možná už
Jsem odmítavá žená
A já zas chtivý muž...

Repetice

Vítejte na dneští repetici
Hlavně nedělejte, co vás napadne
Vítěz večer dojde pro kytici
Nebojte se, však zas uvadne

Vstaňtě, je snadnější zas padnout
To vám repetice zaručí
Jak kytice i vy můžete vadnout
Utěšit se v prázdném náručí

Sakra vstaňte! Sní už jenom líní!
Věřit slibům bylo by vám radno
Ať je v skutky mění zase jiní
Získejte své usměvavé prázdno

Že prý

Že prý najdu, co mi nejvíc chybí
Všechno, co se snad i bojím mít
Že prý tolik, kolik se mi zlíbí
Že prý stačí jenom chtít

Že prý se to skrývá v uměleckých dílech
Škoda, nedokážu číst o šťastných lidech

Probdělá

Celou probdělou noc
Mne pronásledují
Verše
Volné tak
Že je ještě nikdo nenapsal

Taktně

Odevzdaný úsměv
Na tváři
A svíravý
Pocit u srdce
Mi taktně naznačují
Že jsem potkal
Lásku svého života
Ale ona ne

Sny

Pozoruji
Jak se lidem
Kolem
Plní sny
A mně se
Stále jen zdají

Síť

Nechal jsem se lapit
Padl
Do její pavučiny
Omotala mne
Vláknem
Slov
Na sociální síti

Objímám

Obejmutí zdarma!
Mějte se rádi!
Objímejte se!
A tak doma
Objímám
Schoulený
V koutě
Svá kolena

Vraťte mi mé já

Vraťte mi mé já, prý není na útěku
Ty divné hlasy někam ho schovaly
Dal jsem za to půlku svého věku
A hlasy se jen hádaly

Hádaly se o hodnotě bytí
Lépe snad o jeho nehodnotě
Už je to tak, hochu, není zbytí
Já schované je, jak tón v notě

Chvástaly se "Všechno dobré přejde"
Dřív než by se mohlo líbit
Štěstí prchlo a další už nejde
Mohly rázně jednohlasně slíbit

Lehko věřit, důkazy jsou tady
Hlasy nepřestanou našeptávat
Záludné a občas chytré rady
O radost ne vždy lze zakopávat

Kde jsou hlasy plné pochopení
"Klid můj milý, to se ti jen zdá"
Sebeláska v koutě zuby cení
Vraťte mi mé já...

Hrdlo na zámek

Máš hrdlo na zámek a to se ti tak líbí
V očích nosíš roztančené víly
Já držím klíč a k němu tvoje sliby
Celá věčnost potrvá jen chvíli

Ruku v ruce pohledy všech kolem
Brodíme se tam a zase zpět
Společně jazyky neplýtvají slovem
Šeptají si přesto tisíc vět

Tišíš mou žízeň, ukájíš hlad
Je zločin spáchat něco milého?
Pro jedno hloupé "mám tě rád"
Běžíš jak o život v náruč jiného

Zámek i klíč v popel se sype
Když se tvé rty sklání k jeho šíji
Tvůj lehký smích v ráně se mi rýpe
Zoufalství ve mě se útěšně svíjí

Vzpomínky vplouvají širokou řekou
A já topím se v jejím toku
Po tváři hladíš mě ručkou měkkou
Proč zase odcházíš po mém boku?

Začnu psát

Začnu psát pod to pravé, pevné, oblé
Začnu psát, ač rád mám stejně obě

Začnu psát a dojdu k tomu stínu
Začnu psát a přestanu v tvém klínu

Začnu psát, a pak už bez následků
Začnu psát beze slov a svědků

Začnu psát, však to snad básník koná
Začnu psát, vždyť důvodem je Ona.

Prokletý básník

Chci tě proklít, proklít k sladké bolesti
Krutě, jak nesmělý básník píše
Když oddáváš se se mnou neřesti
Když vykřikujem cit tak tiše

Chci tě hýčkat, hýčkat ve svém prokletí
Sladce, jak provaz váže ruce k sobě
Když zavřeš oči a hledáš souhvězdí
Když patříš mě a já sobě

Chci tě týrat, týrat k hravé blaženosti
Trpce, jak to, co teče mezi prsty
Když topíš se v mé upřímnosti
Když každý cit je blaze prostý

Každé slovo

Šukala jsi někdy básníka?
Jde to hladce
Jako když se prsten navlíká
Chutná sladce

Šukala jsi někdy pisálka?
Jde to skvěle
Nevadí, že hraje všeználka
Sexy? Smělé!

Šukala jsi někdy tady toho?
Vyšukáš z něj každé krásné slovo...

Pro střípek radosti

Další den topím se v myšlenkách na slzy

Procházím městem a vidím jen stíny

Celý den křičení nikoho nemrzí

Svět už je takový, tak proč být jiný

Další den topím se v myšlenkách na bolest

Pro stíny nevidím do tváře radosti

Na konec cesty to někoho může svést

Mě se to netýká, nemám rád hlouposti

Další den topím se v myšlenkách na smutek

Stíny už schovává opona deště

I z šedivých budov teď zavání zármutek

Všichni tě slyší, tak hádej se ještě

Další den topím se v myšlenkách na tebe

Ty pro mne pláčeš a já mám starosti

Lidé si hřeší a chtějí jít do nebe

Zabil bych pro střípek radosti...

(Ne)být milencem

Je těžké milovat a nebýt milencem
Z šedé a černé chtít malovat duhu
Nezbývá, než zůstat nechtěným blížencem
Přemýšlet, bloumat a utíkat v kruhu

Každý den toužebně myslet si na kdyby
Rozmačkat tisící milostné psaní
Marně si vzpomínat na vlastní záliby
Jak dělat něco a nemyslet na ni?

Noc co noc skrývat se hodiny ve snění
"Však se svět nezboří", stále si říkat
Úzkost a slepota nikdy nic nezmění
Život je takový, měl bych si zvykat

Možná se setkáme v budoucnu znova
Už budu vědět, jak nesmělost schovat
City se kroutí a převrací v slova
Je těžké být milencem a nemilovat

Potkal jsem smutek

Nejdu a potkal jsem nádherný smutek
Nechal jsem se jím přepadnout
Není to pražádný hrdinský skutek
Bouří svých myšlenek chci si plout

Sedím a v očích mám hvězdu hasnoucí
Hvězdu, co zhasla před tisícem let
Úsměv jak na slunci květinu vadnoucí
Zaplétám nesmysly do řádu vět

Procházím knihovnu vzpomínek na ni
Snad všechno najdu, dělám si starosti
Píšu si seznam svých splněných přání
Oceán temna na slzu radosti

Ona je anděl, já člověk bez Boha
Ona je řůže, já ji chci pro sebe
Ona je světlo, já noční obloha
Ty jsi ta Ona, umřel bych pro tebe

Slunce

Nakreslím slunce, aby tě hřálo
Když schováváš se pod mraky
Nakreslím štěstí, aby se zdálo
Když sledují tě přízraky

Nakreslím slunce, aby tě vedlo
Když utíkáš v temném lese
Nakreslím štěstí, aby tě zvedlo
Když ostatní někdo nese

Nakreslím slunce, aby se smálo
Když ty nemůžeš pro slzy
Nakreslím štěstí, aby se dalo
Vždyť dát se přece nemrzí.

Modlitba

Brouzdám se listím spálených knih
Procházím alejí morových sloupů
Ke kříži přibíjím Sever a Jih
Ve strachu z vědění nahý se koupu

Podávám Evě jablko poznání
Přijme ho dívka a nebo žena?
Napjatě čekám na ono pozvání
Snad i já dočkám se svého jména

Brouzdám se listím spálených nadějí
Přibíjím na stromy myšlenek listy
Nutím je očím, co vidět nechtějí
Zoufalou modlitbu ateisty...

Cesta

Tančím na ostří ano a ne
Do očí schovávám dlaně
Ptám se tě po sté: Zdál ses mi sne?
Tančím jen pro nás a za ně

Vytvářím neviděn mosty a podpěry
To jsou mé jediné zbraně
To všechno spáchám jen pro trochu důvěry
Cestou k té jediné bráně

Nemám sil znovu si nasadit masku
Stát na té nejtenčí hraně
Při hloupých myšlenkách na lásku
Nemám sil vyhnout se ráně

Slova

Pokládám pomalu slovo za slovo
Učím je tichounce našlapovat
Sotva je poskládám, začínám na novo
Mohu je tvořit a opravovat

Je snadné křičet a zůstat neslyšen
Stavět si stěny silnější skály
Šepotem vyloudit ze rtů tvých tichý sten
Zapírat křivdy, které se staly

Slovy ti mohu malovat obrazy
Popsat ti podobu soudného dne
Každý kecal však jednou narazí
Vodopád zastaví jediné "ne"

Mít dvě vlastní já...

Můžem si společně užívat ticha
Zanechat za sebou pádící čas
Poslouchat jak všechno okolo dýchá
Celý svět žije teď jenom v nás

Můžu se dívat sám sobě do očí
Ruku v ruce, sedět sám s tebou
Vědět, že Země jen pro nás se otočí
Mít dvě vlastní já a přitom být sebou

Můžeš se hněvat jen sama na sebe
Nebo se radovat pro svou pýchu
Při hříchu myslet si odvážně na nebe
A prožít bouři v půlnočním tichu